Tuniské smlouvání

3. 10. 2014 21:34:15
Článek popisuje moji zkušenost se smlouváním v Tunisku. Stojí za přečtení už proto, aby poučil našince, jak to v Tunisku chodí. Na Araby jsem v žádném případě nezanevřel, protože jejich ochota je příkladná, ikdyž zdá se, poněkud účelová.

Při jedné z procházek okolím hotelu, jsem se dostal k prodejnímu centru. To je příliš velkorysý název pro skupinu krámů se vším možným. Prohlížel jsem si suvenýry ani ne tak proto, že bych je chtěl hned kupovat, ale v případě, že mně zůstanou nějaké money, bych měl přehled o možnostech a cenách. Samozřejmě u mě hned stál prodejce a navazoval hovor. Prvně se vás zeptá, odkud jste a když Čech, tak jste hned jeho kamarád, protože nejste ze západu a nejste Rus. Protože viděl náramek na mé ruce, hned mě vláčel ke skříňce se šperky. A už z ní tahá řetízek a připíná mi ho na krk. Vypálí cenu, která představuje asi pět tisíc našich korun. To já samozřejmě neakceptuju a tak vytáhne kalkulačku, na které si budeme v zápětí ukazovat svoje představy o ceně. Postupným smlouváním se dostáváme k ceně zhruba šedesát euro. On totiž přijme jakoukoliv platbu – Dinár, Dolar, Euro, platební kartu. Jen, aby prodal. Nakonec se mi podaří uniknout jenom proto, že slíbím, že budeme pokračovat v obchodu zítra.

Pochopitelně jsem tam druhý den nešel. Ale až poslední večer. Sotva jsem se ukázal před krámem, vyběhnul a že mě poznává, protože má přece dobrého pamatováka a budeme pokračovat. Ale kupodivu skříňku se šperky míjíme jakoby bez zájmu a stojíme před hromadou polotriček. Vybere dvě, s vkusným potiskem na kapsičce,velikost L (ukazuje, že koukne a hned ví, jakou mám velikost) ve dvou barvách – bílé a černé. Ať si vyberu. To je od něj dárek. Gratis. Jenom jako pozornost k tomu řetízku, jehož obchod jsme ještě neukončili. Vyberu si to bílé, on mi ho vnutí a vracíme se ke skříňce. Opět mi ho navěší na krk a chce peníze, jak už jsem řekl, kterékoliv. Já se vykrucuju, protože to fakt nechci kupovat. Říkám, že mám peníze na hotelu, což je pravda. On přitáhne nějakého Araba, že mě doveze na hotel pro peníze a zpět, opět grátis. S řetízkem na krku. Ten už si nemám sundávat. Takovou důvěru nemůžu pochopit, natož akceptovat. Řetízek si sundám a prohlašuju, že půjdu na hotel pěšky, protože je to tak blízko, že nestojí za to, aby se startovalo auto. Povídá, že bude deset minut čekat, abych se vrátil s penězi. To rozhodně nehodlám učinit. Ale rychle odcházím, abych to stihl za těch deset minut. Stihnul bych to v pohodě, jen kdybych chtěl.

Na hotelu jsem si dal v baru drink (Gin+ Sprite) a poflakoval se přízemními sály, abych si ještě naposled prohlédl ten hotel, který ráno opustím. Jako z udělání jsem se najednou ocitnul před skříňkami se šperky v hotelové hale. Asi mám v sobě něco, co mě vždycky neomylně přitáhne k takovýmto proskleným skříňkám, plným blyštivých zbytečností. Než jsem si uvědomil, že jsem právě tak tak uniknul, už u mě stojí prodejce. A téměř stejný scénář. Obchod se vyvíjí obdobně až na to, že jsem to tentokrát usmlouval o pět euro výhodněji. Ten pocit! Do toho bych mohl jít! Ale to placení, to nemám rád. Mohlo by to skončit tím, že jsem usmlouval, podle mě pro mě výhodnou cenu, a v pohodě se rozloučit. Jenže o tom obchod není. Ten končí bohužel právě tou směnou peněz a zboží. Vytahuji poslední trumf – peníze nemám u sebe, ale na pokoji. Nevadí. S řetízkem na krku odcházím na pokoj pro peníze. Ani ho nezajímalo číslo pokoje. Mně prý věří a nechá mi ten řetízek, Rusům by to neudělal, těm nevěří. A pakoval mě pryč, protože zrovna ten večer vysílali v TV první zápas MS ve fotbale a on už se chtěl dívat v baru na velkou obrazovku. Cestou na pokoj jsem se rozhodnul, že si ten řetízek zaplatím, i když nejsem přesvědčen, že je zlatý. Vlastně jsem si spíš myslel, že zlatý není. Prostě se mi líbil. Cena byla padesát pět euro, ale těch pět už jsem mu nechtěl dát. Pro jistotu jsem si dal do kapsy deset dinárů, kdyby trval na té ceně. Přišel jsem dolů, stoupnul si za něj a ten se jako na povel otočil a pokračovali jsme v nedokončeném obchodě. Řekl jsem mu, že mám jen padesát euro, ale to zakroutil hlavou, že už jsme si plácli na cenu a ať přidám tedy deset dinárů. Jako by věděl, že je mám v kapse. Tak jsem mu je dal. Odcházel a tvářil se smutně, dřepnul si ke těm svým skříňkám a něco si zapisoval. Šel jsem za ním a ptal, jestli je všechno O.K. Potvrdil mi, že ano.

Ale nebylo. Doma mi klenotnictví potvrdili, že se zlatem ten řetízek nemá nic společného.

Ale když mně se tak líbil!

Autor: Alois Hobl | pátek 3.10.2014 21:34 | karma článku: 13.96 | přečteno: 720x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Cestování

Jan Vaverka

Bolívie - 7. díl: Na skok do Bolivijské Amazonie

Sto kilometrů vzdušnou čarou a jste z La Pazu v Amazonii. Ti odvážnější rovnou po silnici smrti. Je to kousek, ale zase takový fofr to není.

29.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 23 | Diskuse

Martin Faltýn

Letos jako před rokem - Malajsie a navíc Thajsko

Rok se s rokem shledal a nikdy bych nevěřil, že prakticky po roce se znovu podívám do Malajsie a letos také, prvně v životě, do Thajska. A protože dvakrát do stejné řeky opravdu nevstoupíte, věřte mi - bude o čem psát.

29.3.2024 v 8:08 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 34 | Diskuse

Klára Žejdlová

Italské Velikonoce? V mých vzpomínkách to jsou přátelé, rodina…a obžerství

I když to obžerství bylo prokládané dlouhými procházkami. Aby nám vytrávilo. A abychom nasbírali ingredience pro další vaření...

27.3.2024 v 14:48 | Karma článku: 19.93 | Přečteno: 491 | Diskuse

Miroslav Semecký

Nacházíte ve Španělsku? Používáte aplikaci Telegram? Zpozorněte!

Oblíbená komunikační aplikace ve Španělsku končí. Bude vypnuta (zablokován přístup) v řádu několika následujících hodin. Soudce Národního soudu Santiago Pedraz vydal rozhodnutí, ve kterém nařizuje mob..

23.3.2024 v 17:51 | Karma článku: 17.13 | Přečteno: 584 | Diskuse

Jan Vaverka

Bolívie - 6. díl: Den v La Pazu

La Paz je město jako žádné jiné. Dvoumilionová aglomerace sahající až nad 4000 metrů nad moře, ulice jsou strmé, propojené lanovkami, a kolem obrovská kulturní a sociální diverzita.

22.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 16.59 | Přečteno: 234 | Diskuse
Počet článků 11 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 642
Dívám se otevřenýma očima, snažím se všechno si zapamatovat a utřídit

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...